Douglas Adams: Život, vesmír a vůbec

Pětidílnou „trilogii“ Douglase Adamse jsem četla před lety ještě na základní škole, ale protože mi v paměti uvízl toliko první díl a také vůbec netuším, kolik si moje třináctileté já odneslo z osobitého Douglasova humoru, rozhodla jsem se, že se k příběhům Arthura, Marvina a dalších postav vrátím.

Třetí díl začíná popisem beznadějné situace Arthura a Forda, které teleport vyvrhl na prehistorickou Zemi. Oba hrdinové jsou podobně jako Robinson bez prostředků a musí žít s tím, že zbytek svých životů nejspíš stráví jako pralidé. A i když v jednu chvíli na planetě neočekávaně přistane vesmírná loď, k toužebné spáse trosečníků nedochází. Zato Wowbagger Táhnoucísedonekonečna, nesmrtelná bytost, kterou před zešílením chrání pouze velkolepý cíl urazit všechny bytosti v celém vesmíru, získá další zářez na pažbě. „Jsi kretén, Dente,“ oznámí Arthurovi a odletí.

Naštěstí vesmírné lodě nejsou jediným dopravním prostředkem, časem například cestují i pohodlné pohovky potažené sametem, a tak se Arthur s Fordem ocitnou na londýnském stadionu, kde poněkud násilným způsobem vrcholí kriketový zápas. Postupně se na scénu vrací depresivní robot Marvin, exprezident Zafod, Pozemšťanka Trillian a také Slartibartfast, specialista na návrhy fjordů, a celá skupina se pouští do zdánlivě nemožného úkolu zabránit Krikkiťanům zničit veškerý život ve vesmíru.

Adams stále ve špičkové formě, ale…

Kreativní a hravý Adamsův humor si i ve třetím díle udržuje svoji laťku. Příkladem je třeba geniální pohon Slartibartfastovy vesmírné lodi založený na bistromatice, vědě, která odhalila, že čísla napsaná na účtenkách z restaurace se neřídí týmiž matematickými zákony jako čísla napsaná na jakékoliv jiné kousky papíru v kterékoliv jiné části vesmíru, a také pole PNJ (rozuměj problém někoho jiného).

Přesto jsem se chvílemi musela trochu nutit, abych knížku dočetla. Dost možná svůj vliv mělo to, že jsem první tři díly přečetla v rychlém sledu a že jako jinde platí, že čeho je moc, toho je příliš. První díl měl úžasný spád a druhý končil vrcholně geniálním odhalením původu lidské civilizace na Zemi. Třetí díl sice nabízí zajímavý příběh Krikkiťanů, za kterým se skrývá Adamsův komentář k náboženskému a sportovnímu fanatismu (tolik se od sebe neliší), ale zase taková bomba (narážka na Absolutní zbraň, prosím pěkně) to není.

Kampaň za větší prostor pro Trillian

Arthur Dent je bez přehánění mým totemovým zvířetem, Trillian mým idolem. Asertivní hrdinka, podle Marvina jedna z nejméně zabedněných a neinteligentních forem života, která se vykašle na Zafoda a na vlastní pěst se vydá vstříc dobrodružství. Zalaškuje si s Thorem, a pak svým důvtipem zachrání vesmír. Jenže v Adamsově podání je Trillian postavou do počtu. Chytrá holka, která se objeví, jen když ji příběh potřebuje. Ale třeba mě čtvrtý díl mile překvapí. Uvidíme.

Hodnocení: 6/10

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *